středa 20. června 2018

Co Alice neřekla

Název: Co Alice neřekla
Autor: T. A. Cotterell
Počet stran: 301
Nakladatelství: Ikar

Můj názor:

Alice žila v naprosto spokojeném manželství. Její manžel Ed pracuje jako porodník a přesto jí ještě pomáhá s dětmi, aby Alice mohla dělat to, co jí baví.
Alice se živí jako malířka portrétů a přesto, že jí to zabírá hodně času, Ed si nikdy nestěžoval. Naopak ji v tom podporuje. 
Jeden druhému si jsou na tolik věrní, že si jsou jistí tím druhým. Tohle manželství je splněný sen každé ženy a Alice si nemá nač stěžovat. Aspoň do jednoho osudného večera. 
Jednou večer se Alice vrátila pozdě ze zakázky a našla děti doma samotné, přestože je měl hlídat Ed. Už měl být z práce dávno doma. Alice se mu pokoušela dovolat, ale marně. Dokonce mu volala do práce, kde potvrdili její domněnku, že Ed dávno skončil. 
Alice byla vystrašená, protože se bála, aby se mu nestalo něco zlého. 
Po mnoha mučivých hodinách se Ed druhý den objevil doma. To co jí vyprávěl znamenalo pro Alice jedno překvapení za druhým. 
Edův kolega slavil, tak se tam na chvilku zastavil. Jenže asi tím, jak byl unavený a přepracovaný, se nechal přemluvit ke skleničce, která ho natolik nakopla, že si dal další. 
Alice to nechápala. Od když Ed pije? Jenže to nebylo vše. Nechal se pár lidmi přemluvit, aby šel k jedné mladé umělkyni domu, kde měla párty pokračovat. 
Ed tvrdil, že usnul v křesle, mobil měl vybitý a jakmile se probudil, šel domů. Absolutně se nic nestalo a Alice mu to samozřejmě věřila. 
Jenže její pevná zeď důvěry se začne pomalu bořit, když se Ed začne chovat divně. A zboří se úplně, když zjistí, že ta mladá umělkyně byla nalezena mrtvá. Alice a Eda čeká tvrdá zkouška. 
Kdo zabil umělkyni? Vydrží narušený vztah nátlak?

Co Alice neřekla je psychothriller, nad kterým se vám budou hodně měnit názory na hlavní postavy.
Jde o trošku náročnější čtení, které si vás nejdřív na začátku získá. Zprvu se seznamujete s Alice a její rodinou. Člověk by řekl, že autor na dnešní dobu vytvořil až moc dokonalý pár. Jenže ta dokonalost se měla zbořit jedním nevinným večírkem.
V této fázi knihy si mě autor získal, protože mě navnadilo to ztracení Eda. Hlavně mě celou dobu vrtal v hlavě ten název knihy, jehož význam mi došel až ke konci.
Jelikož už je to psáno v anotaci, můžu to prozradit. V době, kdy umřela ta umělkyně, byl Ed u ní. Alice mu přes to všechno věří a aby zachránili rodinu, rozhodnou se lhát před policií. Jenže zatímco si Ed žije spokojeně dál, ona se začíná čím dál víc zmítat nejistotou a začíná ji to omezovat v práci.
Druhá třetina knihy je na můj vkus zdlouhavá a nezáživná. Přesto jsem četla dál, abych se dozvěděla, jestli pravda vyjde najevo a jak to vše skončí.
Co se týče závěru knihy, tak ten byl fenomenální a určitě stálo za to vydržet až do konce. Rozhodně jsem netušila, že by to skončilo, tak jak to skončilo. Bylo to překvapující a ještě dlouho mi to vrtalo v hlavě.
Když se blíže kouknu na hlavní hrdiny, tak Ed mi byl od začátku nesympatický, protože si sám sebou byl až příliš jistý. Alice mi zase přišla moc naivní a důvěřivá. Na druhou stranu, po tolika letech skvělého manželství se není čemu divit.
Kapitoly v knize jsou delší a za sebe musím napsat, že nejlepší byl prostě začátek a konec knihy. Ta prostřední část byla už i na mě místy nudná, protože se tam Alice potýkala se svým svědomím.
Mě osobně mi přijde, že autor dostal skvělý nápad na knihu, ale netušil, čím ji natáhnout.
Přesto knihu doporučuji, jen je opravdu nutno se prokousat tím, kdy Alice přemýšlí co je a není správné, nebo jestli vydrží ten nátlak. Jinak autorův styl psaní mi sedl i když místy to bylo náročné na čtení. Je prostě vidět, že to je prvotina. Ale další knize od autora šanci dám, protože mě zajímá, jestli se už s další knihou najde, nebo to bude stejné.

Anotace:

Malířka Alice žije va spokojeném manželství s Edem a jejich dvěma dětmi. Tedy až do dne, kdy její muž na několik dlouhých hodin zmizí a nikdo o něm neví. Když se konečně ozve, omlouvá se, že se příšerně opil a zůstal v jakémsi cizím bytě. Velmi se za to stydí.
Krátce nato však Alice zjistí, že byla zavražděná mladá sochařk
a, která si potrpěla na starší ženaté pány, načež se ukáže, že Ed byl v době, kdy zemřela, u ní. Shodou okolností to bylo zrovna v době, kdy byl nezvěstný… A pak Ed přizná, že se s dívkou nejspíš vyspal, jak byl opilý. A že mu zemřela pod rukama. A že to byla nehoda a on se jí prý snažil zachránit a oživovat – je přece lékař. Alice poskytne svému manželovi před policií alibi, tím ovšem celá záležitost rozhodně nekončí...
Vynikající debutový psychothriller britského novináře T. A. Cotterella.


Za knihu moc děkuji nakladatelství Euromedia. Pokud vás kniha zaujala, naleznete ji zde.

středa 6. června 2018

Skvrna

Název: Skvrna
Autor: Gillian Flynnová
Počet stran: 72
Nakladatelství: Knižní klub

Můj názor:

Živit se jde mnoha způsoby.
Naší hlavní hrdince se přezdívá Úča, díky svým brýlím a vzhledu. Se svojí matkou žila vždy na hraně. Potřebovali peníze, proto se  vždycky vyfikly do gala a šli na ulici žebrat. Aby se uživily, měly vždy své způsoby. Jenže Úča chtěla žít vlastním životem, proto jednoho dne utekla. 
Našla práci v jednom salonu, kde měla poskytovat službu mužům. Jenže nebyla prostitutka, ale uspokojovala může jen rukou. Nakonec po letech takové práce, měla problémy s rukama. Proto ji její šéfka Viveca nabídla věštění z ruky. 
Jednoho dne se v salonu objevila Susan Burkeová, která chtěla zjistit, co se děje v jejím domě a s jejím nevlastním synem. Od chvíle co se do domu nastěhovali, se tam dějí zvláštní věci a její nevlastní syn se chová strašně divně.
Jelikož Úča z této bohaté dámy chce dostat co nejvíce peněz, rozhodne se nabídnout Suzanne své služby. Všechno si krásně přepočítala, aby si rok mohla žít dobře. Jenže Suzanne se chtěla toho problému zbavit co nejdřív, protože už byla naprosto zoufalá, takže by za to dala cokoliv. Díky tomu se tedy Úča dostává do domu, ve kterém má strašit. Sama v to nevěří a bere to jako hru, díky které si vydělá hodně peněz.
Jednoho dne se seznamuje s Milesem, který jí nahání strach. Ví toho o ní nějak moc a náhle Úča zjišťuje, že zas tak lehké to nebude. K tomu všemu netuší, že se na ní chystá něco velkého.
Straší opravdu v domě? Kde se skrývá to opravdové nebezpečí?

Skvrna je krátká povídka od světoznámé autorky Gillian Flynnové. Je to naprosto něco jiného, než autorka normálně píše. Když jsem totiž začala číst, říkala jsem si jestli vidím dobře, ale o to víc mě to chytlo. Přesto to má kniha svůj překvapivý konec jako její ostatní knihy.
Jedná se o temnou duchařinu u které budete přemýšlet, kde je pravda. 
Trošku mě překvapilo, koho autorka určila hlavní hrdinkou, protože to u ní je nezvyklé. Hlavně výrazy, které v povídce používala. Přesto jsem knihu doslova zhltla s nadšením.
Povídka je opravdu kraťoučká, takže ji budete mít přečtenou během půl hodinky. A napomáhá tomu také to, že je chytlavá a čtivá, jako všechny autorčiny knihy. 
V celé knize se nedovíte jméno hlavní hrdinky, jen její přezdívku. Úča vás na začátku seznámí se svým zaměstnáním a také se svou minulostí, ale nic zdlouhavého a nudného, takže se nemusíte bát.
Poté přichází na řadu Suzanne, která chce zjistit co se děje v jejím domě. Hlavní hrdinka není hloupá, proto se snaží najít způsob, jak z té zbohatlické paničky vytáhnout co nejvíce peněz. Jenže netuší, že by v tom domě to mohlo být nebezpečné. Ale její touha po penězích je silnější.
Od knihy nečekejte nic převratného. Je to prostě jen taková jednohubka, která vás ale překvapí. Vzala jsem si jí s sebou na cestu do vlaku a měla jsem jí přečtenou ani jsem nedojela.
Dokázala bych si představit povídku více rozvinutou, aby z toho byla pořádná kniha. Pak bych po ní šla určitě všemi deseti. 
Povídku můžu doporučit. Určitě stojí za přečtení. Já jsem si tedy koupila knihu za iBody, protože mi bylo líto dát za knihu peníze. Jenže to jsem nevěděla, jak je kniha skvělá, propracovaná a překvapivá.
Pokud autorka bude v těch povídkách pokračovat, příště si je rozhodně koupím.
Na konci knihy ještě zjistíte takovou malou zvláštnost a to, že povídka vznikla na žádost George R.R. Martina.

Anotace:

Mistrovská hororová povídka od světové bestselleristky Gillian Flynnové je poctou klasickým duchařským historkám a dalším důkazem autorčina všestranného spisovatelského talentu (získala za ni prestižní Edgar Award). Důkazem, který si nelze nechat ujít.
Neškodné podvůdky, snaha přežívat, drobné lži, a taky jeden věštecký salon se
 speciálními službami v zadní části. To je svět mladé ženy, na kterou se jednoho upršeného jarního dne obrátí Susan Burkeová, které straší v domě. Jenže ten starý viktoriánský dům skrývá víc tajemství než jednu krvavou šmouhu na stěně a pochybné duchy, které vyžene trocha šalvěje a mořské soli. Dost možná tady půjde někomu i o život…
Skvrnu (v originále Grownup) napsala Flynnová pro soubor Rogues (Darebáci), který z povídek vícera autorů sestavil George R. R. Martin. Toto je její první samostatné vydání.

Za jasné noci

Název: Za jasné noci
Autor: Elizabeth Haran
Počet stran: 424
Nakladatelství: Alpress

Můj názor:

Emily je mladá žena žijící na počátku 20.století v Austrálii. Pracuje v krejčovské dílně svého otce jako švadlena se svými bratry, kteří ji drží zkrátka od samého dětství.
Jelikož už byla zralá na vdávání, rozhodli se její bratři ji najít manžela. Jenže ti spíš hledali někoho, kdo by jim pomohl rozšířit jejich firmu, než muže, kterého by dokázala Emily milovat.
Bratrům se nakonec podařilo někoho najít, jenomže byl dvakrát starší než Emily. Ta z toho byla v šoku, protože její nápadník byl dost chlípný a nechutný. 
Jednoho dne však náhodou Emily objevila inzerát na novou práci. Jedna zámožná rodina na odlehlé farmě, hledala švadlenu pro jejich dcery, které potřebovali nový šatník.
Pro Emily to byl doslova splněný sen, protože vždycky chtěla šít pro ženy. Její otec totiž šil jen pánské obleky a Emily už toho měla plné zuby. Nemohla dokonce šít ani pro sebe, i když se o to potají pokoušela.  Emily nikdy neměla kamarádku a o svojí mámu přišla hodně brzo. A teď měla šanci se dostat do rodiny plné žen. Proto se rozhodla na inzerát odpovědět a zkusit štěstí.
Její prosba byla vyslyšena, jenomže musela utéct z domova potají. Věděla, že její bratry to naštve a otce zklame, ale ona chtěla konečně žít podle sebe.
Jednou brzy ráno vstala dřív než ostatní a odešla na nádraží. Čekala ji dlouhá a strastiplná cesta vlakem i lodí. Konečně se jí splnil sen a svými novými nápady si udělala místo v životě.
Jenže jednoho dne nastala válka a všichni muži z farmy museli odejít. Na farmě zůstalo pár starých domorodců a správce, takže nebyl nikdo, kdo by se o celou farmu postaral.
Emily se práce nebála, proto se rozhodla přidat ruku k dílu. Jenže jeden člověk na víc, nemohl nic změnit a farma mířila do záhuby.
Když to paní McBrideová viděla rozhodla se, že ona sama a její dcery pomůžou Emily a postaví farmu zpátky na nohy. To bylo ale náročné, jelikož jako zámožné ženy, které nikdy nic nedělali, nic neuměli. Museli se všechno naučit a nejeden soused se divil, že ženy dělají mužskou práci.
Ale aspoň se snažili udržovat farmu jakžtakž v pochodu.
Emily se stala součástí rodiny McBrideových, i když tu svojí vlastní odtrhla od svého života. K tomu všemu zjistila, že není někomu až tak lhostejná. Emily však nebyla znalá lásky, proto sama nevěděla co cítí.
Dokáží zachránit farmu? Bude po válce vše jako dřív? Usmíří se Emily se svojí rodinou?

Kniha Za jasné noci vypráví o osudu a lásce Emily. Pro mě toto byla první kniha od Elizabeth Haran a rozhodně ne poslední, protože jsem se do příběhu naprosto ponořila a zamilovala.
Příběh je plný štěstí i neštěstí, nenaplněné lásky, náročné rodině a kruté válce. Děj se odehrává během mnoha let a kniha mě opravdu hodně bavila, protože jsem tam nenalezla ani jednu stránku, která by byla nudná, na to, kolik se toho v knize odehrává. Podle toho, co jsem napsala výše je znát, že je to příběh hlavně o ženách, které si v Austrálii vytrpěli své za války.
V Austrálii se sice válka neodehrávala, ale vzala všechny schopné muže, které byly pro život na farmách nezbytní. Mnoho farem tenkrát bylo prodáno, protože nebyl nikdo, kdo by se o ně staral. Ale našlo se také hodně žen, které se nenechaly zastrašit a vzaly mužskou práci do svých rukou, i když to na tu dobu bylo hodně nezvyklé.
Kniha je sice silnější, má něco málo přes čtyři sta stran, ale je napsána tak lehounce a čtivě, že se čte dost rychle. Já jsem kvůli ní dokonce jednu noc šla spát až k ránu, jelikož jsem se nemohla odtrhnout a chtěla jsem zjistit, jak to vše skončí. A to se mi často nestává, protože ráno brzo vstávám. Tak si asi dokážete představit, jak jsem z knihy nadšená.
Příběh není napsán jen z pohledu Elizabeth, ale i dalších postav, které obývají farmu. Jelikož paní McBrideová má tři dcery na vdávání, tak můžete sledovat i jejich nešťastné osudy. A že se s nimi osud nemazlil. Autorka si se všemi postavami opravdu vyhrála, takže se máte na co těšit.
Co jsem koukala, tak autorka ve všech knihách dává jako hlavní téma Austrálii a po přečtení této knihy se ani nedivím, protože ji vykreslila tak dokonale, že člověk hned touží tam jet se podívat. Hlavně co se týče války, tak poukázala i na to, že se to dotklo i jiných světadílů, než jen Evropy.
Hned na začátku knihy, vás autorka naláká způsobem života Emily se svými bratry. Tím si mě autorka získala, protože jsem to s hlavní hrdinkou hodně prožívala. A dále o to víc, když vzala osud do svých rukou. Ale jsou tam i části, nad kterýma se pousmějete. Například na lodi Emily potkává nepříjemného Číňana, který všem plavbu hodně znepříjemňuje. Jenže to Emily netuší, že osud jí toho člověka ještě pošle do cesty. Když ty dva se dali pokaždé do křížku, tak jsem se fakt od srdce zasmála.
Kapitoly v knize jsou delší, ale ještě rozdělené na části a to vždycky tak, že se něco nakousne, a pak to skočí na jinou osobu, nebo situaci. Čímž vlastně autorka zvyšuje napětí a ono nejde jen tak říct "dočtu kapitolu a jdu spát". To prostě nejde. Proto jsem víc jak půlku knihy dala opravdu na jeden zátah.
I když je tam hodně lásek naplněných i nenaplněných, nečekejte žádnou slaďárnu. Je to napsáno tak decentně a rozumně, takže to není žádná červená knihovna. Což se mi hodně líbilo.
Na závěr bych chtěla dodat, že knihu rozhodně doporučuji. Já jsem se do příběhu ponořila opravdu na plno a autorčin jednoduchý a chytlavý styl psaní mě zaujal, protože pak to dělá knihu nenáročnou a čtivou.
Tohle jedna z těch knih, kde sledujete nepřízně osudu a to nejen Emily, ale i dalších lidí na farmě. Takže tím máte přehled o každém, kdo se v knize objeví. Hlavně na to, kolik se tam toho děje, tam nenajdete ani kousek děje, který byl byl o ničem, či nudný. Kniha je prostě napínavá a na tolik čtivá, že nebude lehké ji odložit. Rozhodně ji prožijete do každičkého detailu.
Celkově to ten příběh beru jako čest ženám, které museli za války zvládnout vše možné i nemožné. Tohle je přesně ta kniha, u které je váhání zbytečné. Nedokážu si představit, že by se našel čtenář, kterému by se nelíbila. Takže šup do ní a já si seženu i další knihy autorky, protože chci víc takových příběhů.
Anotace:

Když Emily prchne před domluveným sňatkem na farmu v severozápadní Austrálii, nečeká, že ji tak okouzlí zdejší krajina, i Liam, syn jejích zaměstnavatelů. Liam je zasnoubený s půvabnou Glenys a pro Emily je těžké poručit svému srdci, ale čeká ji daleko těžší zkouška. V Evropě vypukne válka, Liam i jeho otec se rozhodnou narukovat a opuštěné ženy musí držet pospolu.


Za knihu moc děkuji nakladatelství Alpress. Pokud vás kniha zaujala, naleznete ji zde.

neděle 27. května 2018

Dívka, která chtěla zachránit knížky

Název: Dívka, která chtěla zachránit knížky
Autor: Klaus Hagerup a Lisa Aisato
Počet stran: 64
Nakladatelství: Omega

Můj názor:

Malá milovnice knih Anna, trpěla noční můrou. Nikdy z ničeho neměla strach, ale přeci se jen našla jedna věc a tou bylo stáří. Mohly za to blížící se desáté narozeniny.
Čtení knih Annu naplňovalo. Byl v nich život v různých podobách, nikdy nekončící a když se stalo v knize něco ošklivého, prostě se vrátila na začátek.
Anna četla vždy a všude. I když už měla v noci spát, vždy si zalezla pod peřinu a četla ještě chvíli potají.
V knihách našla plno nových přátel, ale opravdového měla jen jednoho. Byla jím padesátiletá knihovnice paní Monsenová. Obě měly brýle a často závodily, kolik otočí nosem stránek.
Jednoho dne však našla Anna paní Monsenovou v knihovně smutnou. Brzy poté zjistila, že je to proto, že jsou knihy, které si nikdo nepůjčuje.Jenže to nebylo vše. Zrovna se v knihovně objevil pan Berk s košíkem.
Anna zjistila, že všechny knihy, které si nikdo nepůjčuje, musí pan Berg zničit. Annu to hodně rozesmutnilo.
Tolik příběhů, postav, nových přátel i nepřátel, všichni v nenávratnu pryč. Proto se Anna rozhodla vymyslet způsob, jak všechny knihy zachránit.
Při tom narazila na jednu, kterou nikdy neviděla ani nečetla.
Ta kniha se jmenovala Zakletý les. Jenže to byla zvláštní kniha, což měla Anna brzo zjistit. Kniha, kvůli které začalo Annino pátrání.
Podaří se Anně zachránit všechny nečtené knihy? Co je na Zakletém lese tak zvláštního? Dokáže Anna zjistit pravdu?

Dívka, která chtěla zachránit knížky je poučná pohádka pro děti, ale ani dospělý čtenář nad ní neohrne nos. Knihu jsem četla dětem, a těm se moc líbila. Ale o to víc zaujala mě.
Příběh pojednává o dívce, která miluje knihy nadevše a nejradši už by nikdy nevyrostla, aby mohla přečíst vše. Poučení si v tom každý najde své, ale jedno velké přece má a každý to snad pochopí.
Kniha je napsána trošku zvláštním stylem, se kterým jsem se ještě nesetkala. Nebo jsem četla málo dětských knih. Ale děj je psán v krátkých větách, přesto to nejsou básně. Je to hodně jednoduchý příběh, přesto chytlavý a i když děti u prvního čtení před koncem usnuli, musela jsem si knihu dočíst.
Anna je moc chytrá a milá dívka, která vám připomene, co je na knihách krásného a proč by si jich člověk měl vážit. Je to opravdu krásný a milý příběh.
Jedná se o útlou knížku, která zahřeje u srdce a moc krásně se čte. A popravdě nejlepší na té knize jsou ilustrace. Ty jsou prostě nepopsatelné a nejde se s nimi nekochat, protože jsou na každé dvojstraně. Opravdu tam nenajdete jedinou bílou dvojstránku jen s textem.
Když se nebudete kochat obrázky tak dlouho jako já, tak je kniha rychle přečtená. Přesto patří mezi ty, kterou si pak v životě přečtete ještě mnohokrát.
Na to, že to byla pohádka, byla kniha i napínavá. Prostě kdo by nechtěl vědět, jak kniha skončí a jaké tajemství v sobě ukrývá Tajemný les?
Rozhodně knihu doporučuji a to nejen dětem, ale i dospělým. Dlouho jsem nenarazila na tak kouzelný příběh, který bych si zamilovala na první stránce. Tu knihu prostě už nikdy nedám z ruky, budu ji opatrovat jako oko v hlavě a těším se, až si ji znova přečtu. Což se mnou dělá málokterá kniha, obzvlášť pohádka pro děti.
Na závěr chci dodat, že kniha je pro každého milovníka knih. Ale těmi ilustracemi, jednoduchým textem je vhodná i pro děti, které už čtou sami, nebo se ke čtení nemají a chtěli by jste je něčím aspoň trošku nalákat.

Anotace:

Anna má skoro deset let a ze všeho nejvíc ráda čte. Miluje čtení tolik, že jedním z jejích nejlepších přátel je knihovník Monsen. I když mu je už přes čtyřicet! Jednoho dne Monsen řekne Anně, co se stane s knihami, které si v knihovně nechce nikdo půjčit. Zmizí. Jsou zničeny. Ale co se stane se všemi, kteří v těchto knihách žijí? Zmizí také? To přeci nejde! Anna musí knížky zachránit! Ale jak? 

Okouzlující, poetický a magický příběh o zvláštní lásce ke všem, kteří žijí uvnitř knih, napsaný jedním z nejznámějších a nejoceňovanějších norských spisovatelů. Knihu doplňují kouzelné ilustrace Lisy Aisato.


Za knihu moc děkuji nakladatelství Omega. Pokud vás kniha zaujala, naleznete ji zde, nebo také zde.

Noční pták

Název: Noční pták
Autor: Brian Freeman
Počet stran: 336
Nakladatelství: Knižní klub

Můj názor:

Lucy se svojí kamarádkou Brynn byla zrovna na cestě přes most. Pro jiné normální cesta, protože San Francisko je plné mostů, jenže Lucy trpěla fobií, která ji omezovala v životě. K tomu všemu byla zrovna zácpa, tak na mostě uvízly.
Brynn se jí snažila pomoc rozesmát, což se i nakonec podařilo, jenže pak se stalo něco nepředstavitelného. Jako kdyby se Brynn změnila v někoho úplně jiného. Neviděla, neslyšela a měla z něčeho, co nikdo neviděl, obrovský strach. S jekotem vylezla na kraj mostu a stalo se nevyhnutelné.
Frost Easton dostal na starost tento případ. Po tom co mu Lucy vyprávěla, mu to připomnělo jeden případ, který se udál. To ještě nevěděl, že jich bude víc.
Něco nutí ženy trpící fobiemi k nepředstavitelnému křiku a následné sebevraždě. Všechny stopy vedou k doktorce, která léči pacienty trpící traumaty.
Frankie Steinová pomáhá pacientům metodou, která je mnohými odsuzována. Každá fobie má svůj vznik v nějaké události. Frankie tu událost pomocí hypnózy vyvolá s snaží se tu vzpomínku přetvořit na šťastnou. Pacient si pak nepamatuje trauma, které zažil, ale má šťastnou vzpomínku.
Což se některým nelíbí a myslí si, že by to mohlo mít špatný vliv na mozek. Frankie to neulehčoval ani vlastní otec, který byl celý život na ní a její sestru hodně tvrdý. Ten sice nedávno zemřel, ale ji jeho výchova i otázky stále pronásledovali.
Následně se se objevuje Noční pták. Nikdo neví kdo to je, ale přesto ví o každém až příliš. Frost se do případu ponořil na tolik, že je to pro něj už osobní, jelikož Noční pták se ozývá už i jemu.
Kdo je Noční pták? Ví něco, co by nemělo vyjít na světlo? Co se děje ženám, které dobrovolně a brutálně páchají sebevraždu?

Noční pták je první díl z chystané série. Jedná se o psychologický thriller a je na něm vidět, že autor už delší dobu píše.
Kniha je psána z mnoha pohledů. Tím hlavním je Frost Easton. Překvapilo mě, že postava detektiva dokáže být tak sympatická. Frost je mladý, má svojí minulost, která ovlivnila jeho budoucnost a má úžasného kocoura, který ho doprovází při práci. Dokonce se k tomu váže historka, která pobaví, ale tu prozrazovat nebudu.
Další hlavní postavou je doktorka Frankie Steinová. Vyrůstala se sestrou u pedantského otce, což obě hodně ovlivnilo. A to natolik, že se to bude týkat případu v této knize. Frankie si zvolila neobvyklou práci, která je u lidí sice hodně vítaná, ale najdou se tací, kteří si myslí, že není správně měnit vzpomínky. Přeci jen špatné zážitky mají člověka zocelit a posunout dál. Ale co když někdo například měl skoro smrtelnou nehodu na vodě a má z ní poté takový strach, že se ani ničeho nenapije a nekoupe se? Je pak správné tímto způsobem člověku pomoct? Rozhodně vás kniha donutí nad tím popřemýšlet.
Postava z jejíž pohledu je také příběh psán je Lucy. Sama trpí fobií a po smrti kamarádky se rozhodne vyhledat pomoc u Frankie. Tím se sama stane terčem neznámého pachatele. K tomu všemu jí to tíhne k Frostovi a jelikož on v ní vidí někoho z minulosti, tak si nemůže pomoct a bere ji pod svá křídla.
Pak tu je ještě jedna postava. Bývalý pacient Frankie, který má divné představy o tom, jak přihlíží ubližování na neznámých ženách. Jenže neví, jestli se mu to zdá, či ne.
Po přečtení si myslím, že se máte na co těšit, protože je to hodně zajímavý námět a i když jsem měla v hlavě hodně scénářů, jak by to dopadlo, nakonec se to k ani jednomu nepřiblížilo a konec mě hodně překvapil. I když u jedný maličkosti v životě z jedné postav jsem se na čtvrtinu trefila. To jsem čekala už od začátku. Ale to není nic špatného a bylo to očividné opravdu od začátku, jen ta postava byla trošku naivní.
Na to jak je příběh propracovaný, zamotaný na tolik, že  nevíte, kdo by to vše mohl být na svědomí, je kniha napsaná fakt lehce a hodně čtivě. Takže nečekejte nějaké náročné a nudné čtení. Vůbec se nedivím, že kniha dostala ocenění.
Samozřejmě knize nechybí ani pořádné napětí, a zvraty. A ten největší samosebou na konci. Knihu jsem četla jedním dechem.
Musím také ocenit, jakou práci si dalo nakladatelství s obálkou. Koukala jsem na originál a ten mě vůbec nezaujal. Zato ta naše je krásná, temná a mě doslova donutila knihu si sehnat. Prostě ten typ obálky kouknu a vidím, že ji musím číst a mít doma v knihovně.
Na závěr tedy knihu doporučuji. Hlavní myšlenka se mi líbila a také ten nepředvídatelný konec. Čtení bylo svižné a napínavé, což mám u takových knih ráda. Takže nemám knize co vytknout.

Anotace:

NEJDĚSIVĚJŠÍ VZPOMÍNKY JSOU TY, KTERÉ SI NEPAMATUJEŠ.

Sanfranciský detektiv Frost Easton nevěří v náhody. Sebevražda dvou žen v šíleném záchvatu, jedné skokem z mostu, druhé kulkou na svatbě přítelkyně, musí mít něco společného. Stopy ho zavedou k Frankie Steinové, psychiatričce, která oběma zemřelým vymazala z paměti událo
sti, jež v nich vyvolávaly panické stavy.
Frankie zná leckterá tajemství svých pacientů. Smí je však Frostovi vyzradit, aby ochránila jejich životy? Pak se jí ozve někdo, kdo si říká Noční pták. Kdo toho o obou případech ví až mnoho. A zná i Frankiina tajemství – a Frostovy noční můry…
Brian Freeman je zkušený autor více než tuctu psychothrillerů, jeho knihy vycházejí ve 20 jazycích a 46 zemích. Noční pták je úvodním dílem série případů Frosta Eastona.


Za knihu moc děkuji eshopu Dobré knihy. Pokud vás kniha zaujala, naleznete ji zde.

sobota 19. května 2018

Vina

Název: Vina
Autor: Arnaldur Indridason
Počet stran: 324
Nakladatelství: Moba

Můj názor:

Mladá žena trpící lupenkou často navštěvovala lávovou lagunu, aby si pomohla od nemoci. Místo bylo opuštěné, nikdo o něm moc nevěděl.
Jednoho dne, když se přijela vykoupat, ji cosi ve vodě zaujalo. Když za to zatahala, zjistila že našla mrtvolu.
Na místo přijel komisař Erlendur s jeho kolegou Marianem. Na patologii zjistili, že muž zemřel následkem pádu z velké výšky. Jenže ne do vody, kde ho našly, ale na nějakou rovnou plochu. Avšak kde na Islandu najít nějaké vysoké místo, ze kterého by mohla oběť spadnout, aniž by si toho nikdo nevšiml? To bylo záhadou.
Vyšetřování je zavádí na mnoha lidmi nenáviděné místo. Letiště v Keflavíku patří do americké základny, která je už několik let na Islandu. Nepracují tam jen Američané, ale také Islanďané. Jenže nenávist mezi nima je cítit. Lidé kteří tam pracují nemají radost, že ve vlastní zemi se musí před vstupem prokazovat pasem. Hlavně od chvíle, kdy vznikla základna, se z ní pašuje hodně věcí, které jsou na Islandu zakázané.
Zato Američané mají Islanďany za nevychované domorodce.
Jelikož oběť pracovala na letišti, potřebují Erlendur a Marian povolení k vyšetřování a vyslýchání na základně. Jenže toho se jim nedostává. Mohou na základnu vstoupit, ale jen s doprovodem. Erlendur s kolegou se přesto nevzdávají a porušují pravidla. Dokonce si na základně najdou spojence.
To není vše. Erlendur se zajímá díky tragické události v rodině o případy obětí, které zahynou za zvláštních okolností.
Parte v novinách mu připomene případ, který se udál před pětadvaceti lety. Dagbjört v osmnácti letech zmizela cestou do školy. Nikdo nezjistil co se stalo. A teď už zůstala na živu jen její teta, která by se ráda dozvěděla, co se její neteři stalo. Erlendur začal pátrat sám, ve svém volném čase, protože si případ pamatoval ze svého mladí a chtěl vědět, kam se dívka ztratila. Pětadvacet let je dlouhá doba na pátrání po záhadě, ale Erlendura to neodradí.
Co se stalo Dagbjört? Proč a jak zemřel muž v laguně?

Vina je islandský krimi thriller. První co mě na knize zaujalo byla obálka, která je tajemná a chladná, což podle mě Island dobře vystihuje. Druhá věc, která si mě získala byla, že se odehrává na Islandu. Takových knih moc není a ráda se více seznamuji s touto zemí. A nakonec to byla anotace. V knize se totiž neřeší jen jeden případ, ale rovnou tři.
Hlavní případ je neznámá mrtvola v laguně. Poté dívka ztracená před mnoha lety a nakonec menší případ dvou pašeráků.
Nejenže při čtení řešíte případy, ale dokonale se seznamujete s Islandem jako takovým a jeho kulturou. Hodně mě překvapilo, že si všichni lidé tykají. Oproti jiným knihám to byl velký nezvyk, ale tak to u nich chodí, což se v knize dozvíte. Ale takový problém to nebyl. Po pár stranách jsem si zvykla.
Celkový děj je hodně svižný, což jsem nečekala. Na druhou stranu je to dobře. Autor se nezdržuje žádnými zbytečnostmi, které by čtenáře nebavili. Opravdu se řeší jen případy co mají a celkem rychle. Díky tomu jsem měla knihu na dva zátahy přečtenou. Díky svižnosti naštěstí neztratila napětí, právě naopak.
Jelikož se tam střídaly děje díky různým případům, tak mě to nutilo číst dál a dál. A kapitoly jsou krátké, takže se kniha četla opravdu lehce.
Ze začátku jsem měla problém si zapamatovat jména. Ale jak jsem psala, příběh utíká rychle a je psán nenáročně, takže trvalo jen chvilku, než jsem si uspořádala kdo je kdo.
Nejvíc mě zaujal asi Erlendur a to tím, že rád řešil staré a zvláštní případy. Hlavně mě zaujal případ Dagbjört. Já mám hodně ráda seriál Odložené případy a tohle mi to trošku připomnělo. A čím starší, tím lepší. Hlavně je to náročné řešit něco, na co hodně lidí už zapomnělo, nebo nežijí. Takže mě bavilo s Erlendurem jít po stopách, které vlastně už vymazal čas.
Další věc co mě na knize zaujala, byla americká základna a Camp Knox, což bylo ghetto. Lidi se v Camp Knoxu měli hůř než chudí lidé. Chudí lidé byly na úplném dně, ale tohle ghetto bylo ještě horší. Pokud se odtamtud někdo dostal, měl štěstí. Byla to jedna z těch obydlených částí, které se lidé vyhýbali obloukem.
Takže pokud vás zajímá Island, máte rádi pořádné a svižné pátrání, nebo vás zajímají staré nedořešené případy a chcete se dozvědět něco víc o této tajuplné zemi, tak neváhejte a přečtěte si Vinu. Mě se líbila a i když je to čtrnáctí díl ze série, dalo se to číst samostatně. Mě osobně to doslova nutí sehnat si zbytek dílů a přečíst si kompletní sérii, protože se mi autorův styl psaní líbil.

Anotace:

Island 1978. V jezeře uprostřed lávového pole je nalezena mrtvola. Komisař Erlendur a jeho kolega Marian Briem zahajují vyšetřování. Jedna ze stop vede i na blízkou americkou vojenskou základnu. Tam se s islandskou policií nikdo nemíní moc bavit. Že by se mrtvému stalo osudným nějaké vojenské tajemství? Erlendur se zároveň zabývá mysteriózním zmizením mladé dívky před více než dvaceti lety. Pátrá na vlastní pěst. Dívka tehdy odešla do školy kolem obávaného Camp Knoxu...

Za knihu moc děkuji nakladatelství Moba. Pokud vás kniha zaujala, naleznete ji zde.

Uspávanky- Minirecenze

Název: Uspávanky
Autor: Jan skácel
Počet stran: 80
Nakladatelství: Moba

Můj názor:

Uspávanky je sbírka básní pro děti.
Napsal ji Jan skácel, kterého můžete znát díky poezii, kterou napsal. Mnozí knihu už můžou znát, protože Moba ji vydala podruhé. První vydání vyšlo už roku 1983.
Jelikož jsem od autora ještě nic nečetla a chtěla jsem doma něco mít, hlavně abych to mohla číst dětem, zvolila jsem Jana Skácela, jehož jméno je nám všem známé.
Dětem jsem už stihla knihu číst několikrát a pokaždé je to baví.
Básně nás zavedou například za chlapečkem, který počítá ovečky. Nebo také za Popelkou, která našla v oříšku své šaty. Knihu si mohou číst jak chlapci, tak dívky.
Synovy se například nejvíce líbí báseň jménem S letadlem. V této básni pán potkává cestou z práce letadlo, tak ho napadne se zeptat, jestli ho sveze. Letadlo neodmítne, ale na konci cesty zase letadlo neletělo. A to proto, že létá celý den v práci a rádo si vyjde jen tak do ulic.

To bylo dávno, dávno, dávno
a tenkrát dávno svět se dělil
na lidi,¨kteří jen tak byli,
a potom ještě na anděly.

Co bylo dávno, bylo dávno,
nás zajímá dnes,
co je dnes,
a v místech, kde dnes kouří město,
stál kdysi hustý les.

Ten les tam ale dávno není,
dva stromy všeho všudy jen,
ostatní lidé přiložili
v kuchyni doma do kamen.

Celkově jsou to milé a také poučné básně, které děti baví, ale dospělý člověk nad nimi taky pookřeje. Kniha se mi četla lehce, což se mi u básní málokdy stává. Někdy se mi totiž motá jazyk, ale teď se to nestalo. Jsou v ní krátké básničky, ale také delší.
Uspávanky jsou hlavně doplněné o ilustrace, které jsou jednoduché a děti poznají, co na daném obrázku je. Což se nám také někdy stalo, že dlouho přemýšleli, co ilustrátor chtěl říci. Ale Zdenka Gelnarová to zvládla skvěle. Obrázky zaujmou jak děti, tak dospělé.
V knize jsou jak ilustrace černobílé, tak místy i barevné. Dokonce je tam jedna hodně úsměvná a děti se jí vždy hodně smějí. Ale neprozradím, co na ní je, to budete muset zjistit samy.
Úryvek výše je z básně jménem S bývalými anděli a modrým ptáčkem, která zaujala nejvíc mě. Každý si v knize najde to své a pro mě kniha takový malý skvost, který se musí hýčkat. Takže za sebe a své děti mohu tuto milou básnickou sbírku jedině doporučit.

Anotace:

Poezie, která se má číst dětem, aby lépe spaly. Obsahuje napínavé, dobrodružné a zábavné příběhy pro děti, např. Uspávanka s vosou, která píchla Viktorii, Uspávanka s plavčíkem a velrybou, Uspávanka s loupežníky a nebojácným chlapcem, atd. Najdeme tu nově zpracované pohádkové motivy o ovečkách jdoucích přes lávku, o popelčině oříšku, o hloupých kocourech a chytré myši, ale i krásnou parafrázi na klasickou básničku o studánce v lese. Verše jsou doplněny líbeznými ilustracemi výtvarnice Zdenky Gelnarové.

Za knihu mco děkuji nakladatelství Moba. Pokud vás kniha zaujala, naleznete ji zde.