pátek 7. října 2016

Tmavé stěny Willardu

Název: Tmavé stěny Willardu
Autor: Ellen Marie Wisemanová
Počet stran: 352
Nakladatelství: Ikar

Můj názor:

Clara a Izzy, dvě dívky, které žijí každá v jiné době a přitom mají něco společného. Každá vlastní nepřečtené dopisy.
Clara žije v roce 1929, je jí osmnáct a je dcerou bohatého bankéře. Přišla o svého bratra, takže zůstala na své necitelné rodiče sama. Jednoho dne se zamiluje do Bruna, jí je jedno, že je chudý. Jejím rodičům ale ne. Když otci oznámí, že si nevezme toho, koho chce on, udělá její otec něco, co by nikdy nečekala. Zavolá do blázince, ať si pro ní přijedou. Clara nestíhá utéct a tak končí na psychiatrické klinice, kde jí nikdo nevěří, že je zdravá. A jelikož po čase nastává na burze krize, otec jí už nemůže platit soukromou kliniku a ona skončí ve Willardu.
Izzy je sedmnáct let, žije v roce 1993 a svých osmnáctých narozenin se obává. Je totiž v pěstounské péči a většina dětí po dovršení osmnáctin končí hodně špatně. Její matka je ve vězení za vraždu a tak jí vychovává Peg a Harry, zaměstnanci muzea. Jsou to hodní lidé, ale po špatných zkušenostech s jinými pěstouny, se stále něčeho obává.
Jednoho dne ji Peg bere do opuštěného Willardu, protože dostali povolení vzít si odtamtud staré kufry bývalých pacientů. V jednom z těch kufrů nalézají staré neotevřené dopisy a deník, díky kterému zjišťují, že patřil Claře. Izzy si to bere osobně, protože její máma také pobývala v blázinci a sama má doma od ní neotevřené dopisy. Takže se snaží vypátrat, co se Claře stalo a jak se mohlo stát, že zdravá dívka skončila v blázinci. To co se postupně dovídá ji vyráží dech. Jak tohle všechno skončí?
Jako první si mě získala ta nádherná obálka a děj? Do toho jsem se neskutečně ponořila a hltala slovo za slovem. To vykreslení doby a hlavně života v blázinci bylo neskutečné. Dokázala jsem si to živě představit a proto mi z toho bylo častou úzko. Ta doba byla šílená, stačilo mít peníze a člověk si mohl dělat co chce. Dokonce zavřít své vlastní dítě do blázince, říct doktorům, že všechno co ta holka řekne je lež a doktoři tomu věřili. Taková nespravedlnost a proč? Jen proto, že se Clara zamilovala. Příběh je sice fikce, ale takové věci se v těch dobách opravdu děli. Například, když se muž chtěl zbavit manželky, poslal ji do blázince. No a co, že tam musela trpět kvůli šíleným pokusům. Hlavně že měl chlap volnou cestu k jiné. To ale zase trošku zahýbám.
Kniha byla tak čtivá, že jsem se musela doslova přemlouvat, abych ji odložila a šla spát. Proto jsem ji přečetla také tak rychle, četla jsem totiž každou volnou chvilku.
Děj je odvyprávěn z dvou pohledů. Z Izzyina, která hledá fakta o Claře, bojuje na nové škole a také se svými vnitřními démony.A samozřejmě z Clařina, kde se dovídáme, jak žila ve Willardu a jaké nespravedlnosti se ji staly. A že jich nebylo málo, víc vám ale vyzrazovat nechci, aby jste nepřišli o důležitá fakta z děje.
Byl to opravdu silný a temný příběh, který mě naprosto dostal.S Clarou budete trpět, s Izzy pátrat. Doufám, že od autorky vyjdou i další její knihy, protože se stala mojí oblíbenou.


Anotace: Izzy je sedmnáct a je poloviční sirotek. Žije u pěstounů a okolnosti smrti jejího otce jsou víc než tragické. Nešťastná dívka najde vítané vytržení, když v místním zrušeném psychiatrickém sanatoriu najde starý deník. Objeví v něm okno do své vlastní minulosti. – Claře Cartwrightové bylo v roce 1929 právě osmnáct let. Zmítá se mezi autoritativními rodiči a láskou k italskému přistěhovalci. Když odmítne vnuceného ženicha, nechá ji otec zavřít do soukromého útulku pro duševně choré… I když se Izzy musí porvat s potížemi spjatými s novým životním začátkem, Clařin příběh ji stále poutá k dávné minulosti. Pokud Clara opravdu nebyla duševně nemocná, může to nějak objasnit i Izzyino trauma? Pátrání po Clařině osudu přiměje Izzy přehodnotit vlastní životní rozhodnutí – s šokujícími důsledky.

Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelství Euromedia a knihu si můžete zakoupit zde.

3 komentáře:

  1. Díky za doporučení, po knize se určitě podívám. Vypadá to, že by mě mohla bavit.

    OdpovědětVymazat
  2. Já jsem ji také recenzovala pro Euromedia a na mě byly ty lidské osudy příliš přehnané. Opakovalo se tam podobné lidské utrpení. Kreativní ztvárnění knize chybí, ale souhlasím s tím, že se jí podařilo sepsat vhodně tu dobu a pobyt ve Willardu, ten byl děsivý. Ty procedury, které choré čekaly, byly proti zdravému rozumu i lidství. Ovšem na druhou stranu mi kniha přišla spíše jako srdceryvná ždímačka. Bylo to trochu přehnané. Kniha mi celkově nesedla, ale špatné čtení to zas nebylo, jen jsem od toho čekala víc.

    OdpovědětVymazat
  3. Tmavé stěny Willardu mě už nějakou dobu lákají, takže díky za recenzi :)

    OdpovědětVymazat