čtvrtek 17. listopadu 2016

Dům u ústí řeky

Název: Dům u ústí řeky
Autor: Victoria Jones
Počet stran: 408
Nakladatelství: Brána

Můj názor:

Správné je žít přítomností.
Pokud ale v minulosti zůstává něco nevyřešené, musíme se vracet a dávat do pořádku vše, co jde.
Rok 2012 v Londýně.
Iris se v jeden moment splní sen, v ten druhý se jí ale zhroutí hned tři.
Vystudovala archeologii, ale skončila na přednáškách, protože si s manželem vzala hypotéku na dům s 18.století. Je na něm zapotřebí hodně práce, aby mohl vypadat jako domov. Ale Iris miluje staré věci s minulostí, takže dělá co se dá, aby dům zrestaurovali.
Gareth, její manžel je ten typ muže, za kterým se otáčí každá. Iris by nikdy nečekala, že by si ji takový muž všiml, protože ona sama je šedá myška. A přesto se do sebe zamilovali a vzali se.
Splnili se jí dva sny. Domov s minulostí, milující manžel a ještě zbývá rodina.
Jednou jí její šéf nabídne práci, o které sní celý život. Vůbec nechápe, jak je možné, že zrovna jí nabídli místo vedoucího vykopávek v Suttun Hoo, protože se na ženy v tomto dostávalo až jako poslední. Což nakonec byla pravda, protože to léto byla v Londýně olympiáda a žádnému muži se nechtělo z Londýna.
Díky tak obyčejné věci, začíná Iris její splněný sen.
Rok 1903 v Suffolku.
Me-Me se hroutí svět.
Má sice tři děti, ale její nejmilejší Felicity je na kraji smrti. Úplně zoufalá se zařekne, že pokud ji bůh zachrání její dítě, ona zachrání zase jeho díte. Díky tomu jednou na břehu u ústí řeky nachází malého, tmavého chlapce. Když Me-Me dochází co to znamená, zachraňuje chlapce, a vezme ho do své rodiny, jako by byl její vlastní.
To by byl krásný konec, ale bohužel to je jen začátek mnoha nešťastných událostí, které se kolem chlapce budou dít.
Samotná kniha mě zaujala už jen tou obálkou, která je prostě kouzelná. A co se týče příběhu, ten je to samé i když je prodchnut hodně smutnými událostmi, které vás chytnou za srdce.
Od začátku až dokonce se střídají kapitoly s minulostí a přítomností. Na konci se obojí spojí.
Děj dostává grády od samého počátku. Bylo strašně těžké knihu odložit, protože se tam toho děje tolik a odehrává se v delším časovém úseku.
V knize se odkrývá nejedno rodinné tajemství, objevuje se tam nejedna láska, nejedno zklamání, archeologie, válka a i ta smrt se tam objeví.
Iris se nesnaží nalézt jen sebe sama, protože nemá pevné rodinné kořeny, ale tajemství domu, který ji nedá spát. Takže o nějakou dávku pátrání je tam také postaráno.
Další věc co se mi líbila bylo, že tam nebyly z minulosti jen střípky, ale pořádná dávka děje. Nebyly tam žádně zdlouhavé popisy, ale i tak jsem si dokázala živě představit to prostředí. Možná by to i byla škoda, protože díky tomu tam bylo více té akce a napětí.
Jediné, co mi v knize vadilo, byly uvozovky, které buď někde chyběli, nebo někde zase přebývali. To mi ale nezkazilo dojem z knihy, kterou jsem si úplně zamilovala. a i přesto, že je trošku silnější, četla se naprosto dokonale lehce.
Takže knihu rozhodně doporučuji.

Anotace: Tajuplná mohyla, opuštěná ruina a skryté rodinné tajemství.
Iris dlouho čekala, že se bude moci osvědčit jako archeoložka, až konečně dostala příležitost. Má dohlížet na odkrývání anglosaské mohyly. Drsná krajina Suffolku ji fascinuje stejně jako ruina panského domu u ústí řeky. Proč jeho obyvatelé Hengist Hall opustili? V jedné zprávě o dávné vraždě najde jméno domu, při svém pátrání však narazí na zeď mlčení. Teprve její kolega Caleb jí pomůže příblížit se pravdě. A ta má větší spojitost s její rodinou, než by Iris považovala za možné...

Za knihu moc děkuji eshopu Arara a knihu můžete zakoupit zde.

1 komentář:

  1. Pěkná recenze! :) o téhle knížce jsem ještě neslyšela, ale má doslova nááádhernou obálku :)

    OdpovědětVymazat