pátek 28. dubna 2017

Toskánské věže

Název: Toskánské věže
Autor: Carol M. Cramová
Počet stran: 376
Nakladatelství: Jota

Můj názor:

Sofia je mladá dívka, dcera malíře a jediné jeho dítě. Řemeslo se předává z otce na syna, takže když velký umělec Antonio Barducci nemá syna, snaží se aspoň něco předat Sofii. Jenže je zakázané, aby ženy provozovali takové řemeslo, takže to musí dělat potají. Naštěstí je Sofia nadaná, takže může svému otci pomáhat s objednávkami.
Jednoho dne potká pohledného Giorgia, do kterého se zamiluje. Jen otec z toho není nadšený, protože se mu mladík nelíbí. Nakonec svolí a Sofia po čase bude litovat, že na otce tolik naléhala se svatbou.
Giorgio nemá pochopení pro Sofiino nadání a koníček, takže musí malovat potají ve věži.
Sofia se zmítá mezi dvěma světy. Miluje malířství, ale nesmí ho provozovat a nesnáší svého manžela, který se k ní nechová hezky.
Při jedné akci dojde k velkému neštěstí a to nakonec Sofii utvrdí v tom co chce. Takže naplánuje útěk, který ji dostane do Sieny k tamnímu umělci, jež byl přítel jejího otce. Bohužel tam jsou pravidla stejná, takže pokud chce pracovat, musí se převlékat za muže.
V tom jí pomáhá mladičký Francesco, kterému pomohla, když zůstal naprosto sám.
Hodně rychle se její práce v Sieně stane slavnou a to neunikne ani malířům ze San Gimignana, ze kterého utekla.
Jak skončí její pouť za svobodou a láskou?
Příběh se odehrává ve čtrnáctém století v Toskánsku, přesněji v San Gimignanu, které je proslulé svými věžemi. Mít v domě věž tenkrát znamenalo vysoké postavení a vlivní lidé se tenkrát předháněli, kdo bude mít větší.
Autorka krásně vykreslila prostředí doby, zvyky a chování lidí. Nejde si po přečtení nezamilovat Toskánsko. Seznámíme se s problémem doby a to je, že ženy mohly být jen manželkami a to i přesto, že by z nich mohly být výborné malířky. Dokonce i převlečení za muže bylo postihováno tvrdými tresty. Sofia hodně riskovala, ale měla nezdolného ducha. Její postava se mi hodně líbila. Šla si za svým snem, hodně si vytrpěla ale dosáhla aspoň něčeho.
V knize je dokonce spojení s naší dobou, kraťoučké, ale je. Kniha se strašně dobře čte, protože je to psané nenáročně a přesto je to hodně propracovaný příběh. Já jsem se začetla hned po pár stránkách a nemohla jsem se odtrhnout. Je to krásný a zároveň smutný příběh.
Jsou tam velké kapitoly, rozdělující velká životní období Sofie a pak menší, které začínají vždy nějakým příslovím.
Kniha je hodně chytlavá a je tam i nějaká menší akce, takže budete chtít vědět čím dál víc ze Sofiina života.
Tento historický román z uměleckého prostředí má poukázat na problém dané doby ale taky má poukázat na to, že něco málo z toho krásného a zakázaného může přežít ty krušné časy. Takže doporučuji se po knize ohlédnout, protože vás kniha chytne za srdce.

Anotace:

Román Toskánské věže, odehrávající se v klikatých uličkách a na sluncem rozpálených náměstích středověké Itálie, je příběhem mladé ženy, která se odváží vykročit vlastní cestou a prosadit se v muži ovládaném malířském umění a řemesle. Sofia, dcera věhlasného malíře Barducciho, žije v rodném San Gimignanu provdaná za sobeckého a ješitného obchodníka se šafránem, ale tajně touží prosadit svůj talent v malířském umění, do něhož ji svéráznou výchovou zasvětil otec. Ten však nečekaně umírá a dceru už stihne pouze vybídnout, aby svůj sen nevzdávala a nepromarnila tak dar od Boha, kterého se jí dostalo.
O pár měsíců později se v Sieně objevuje otrhaný mládenec a žádá o práci v malířské dílně Maestra Manziniho, bývalého přítele Antonia Barducciho…

Za knihu moc děkuji nakladatelství Jota a mrknout se na ní můžete zde.

Žádné komentáře:

Okomentovat