neděle 27. května 2018

Dívka, která chtěla zachránit knížky

Název: Dívka, která chtěla zachránit knížky
Autor: Klaus Hagerup a Lisa Aisato
Počet stran: 64
Nakladatelství: Omega

Můj názor:

Malá milovnice knih Anna, trpěla noční můrou. Nikdy z ničeho neměla strach, ale přeci se jen našla jedna věc a tou bylo stáří. Mohly za to blížící se desáté narozeniny.
Čtení knih Annu naplňovalo. Byl v nich život v různých podobách, nikdy nekončící a když se stalo v knize něco ošklivého, prostě se vrátila na začátek.
Anna četla vždy a všude. I když už měla v noci spát, vždy si zalezla pod peřinu a četla ještě chvíli potají.
V knihách našla plno nových přátel, ale opravdového měla jen jednoho. Byla jím padesátiletá knihovnice paní Monsenová. Obě měly brýle a často závodily, kolik otočí nosem stránek.
Jednoho dne však našla Anna paní Monsenovou v knihovně smutnou. Brzy poté zjistila, že je to proto, že jsou knihy, které si nikdo nepůjčuje.Jenže to nebylo vše. Zrovna se v knihovně objevil pan Berk s košíkem.
Anna zjistila, že všechny knihy, které si nikdo nepůjčuje, musí pan Berg zničit. Annu to hodně rozesmutnilo.
Tolik příběhů, postav, nových přátel i nepřátel, všichni v nenávratnu pryč. Proto se Anna rozhodla vymyslet způsob, jak všechny knihy zachránit.
Při tom narazila na jednu, kterou nikdy neviděla ani nečetla.
Ta kniha se jmenovala Zakletý les. Jenže to byla zvláštní kniha, což měla Anna brzo zjistit. Kniha, kvůli které začalo Annino pátrání.
Podaří se Anně zachránit všechny nečtené knihy? Co je na Zakletém lese tak zvláštního? Dokáže Anna zjistit pravdu?

Dívka, která chtěla zachránit knížky je poučná pohádka pro děti, ale ani dospělý čtenář nad ní neohrne nos. Knihu jsem četla dětem, a těm se moc líbila. Ale o to víc zaujala mě.
Příběh pojednává o dívce, která miluje knihy nadevše a nejradši už by nikdy nevyrostla, aby mohla přečíst vše. Poučení si v tom každý najde své, ale jedno velké přece má a každý to snad pochopí.
Kniha je napsána trošku zvláštním stylem, se kterým jsem se ještě nesetkala. Nebo jsem četla málo dětských knih. Ale děj je psán v krátkých větách, přesto to nejsou básně. Je to hodně jednoduchý příběh, přesto chytlavý a i když děti u prvního čtení před koncem usnuli, musela jsem si knihu dočíst.
Anna je moc chytrá a milá dívka, která vám připomene, co je na knihách krásného a proč by si jich člověk měl vážit. Je to opravdu krásný a milý příběh.
Jedná se o útlou knížku, která zahřeje u srdce a moc krásně se čte. A popravdě nejlepší na té knize jsou ilustrace. Ty jsou prostě nepopsatelné a nejde se s nimi nekochat, protože jsou na každé dvojstraně. Opravdu tam nenajdete jedinou bílou dvojstránku jen s textem.
Když se nebudete kochat obrázky tak dlouho jako já, tak je kniha rychle přečtená. Přesto patří mezi ty, kterou si pak v životě přečtete ještě mnohokrát.
Na to, že to byla pohádka, byla kniha i napínavá. Prostě kdo by nechtěl vědět, jak kniha skončí a jaké tajemství v sobě ukrývá Tajemný les?
Rozhodně knihu doporučuji a to nejen dětem, ale i dospělým. Dlouho jsem nenarazila na tak kouzelný příběh, který bych si zamilovala na první stránce. Tu knihu prostě už nikdy nedám z ruky, budu ji opatrovat jako oko v hlavě a těším se, až si ji znova přečtu. Což se mnou dělá málokterá kniha, obzvlášť pohádka pro děti.
Na závěr chci dodat, že kniha je pro každého milovníka knih. Ale těmi ilustracemi, jednoduchým textem je vhodná i pro děti, které už čtou sami, nebo se ke čtení nemají a chtěli by jste je něčím aspoň trošku nalákat.

Anotace:

Anna má skoro deset let a ze všeho nejvíc ráda čte. Miluje čtení tolik, že jedním z jejích nejlepších přátel je knihovník Monsen. I když mu je už přes čtyřicet! Jednoho dne Monsen řekne Anně, co se stane s knihami, které si v knihovně nechce nikdo půjčit. Zmizí. Jsou zničeny. Ale co se stane se všemi, kteří v těchto knihách žijí? Zmizí také? To přeci nejde! Anna musí knížky zachránit! Ale jak? 

Okouzlující, poetický a magický příběh o zvláštní lásce ke všem, kteří žijí uvnitř knih, napsaný jedním z nejznámějších a nejoceňovanějších norských spisovatelů. Knihu doplňují kouzelné ilustrace Lisy Aisato.


Za knihu moc děkuji nakladatelství Omega. Pokud vás kniha zaujala, naleznete ji zde, nebo také zde.

Noční pták

Název: Noční pták
Autor: Brian Freeman
Počet stran: 336
Nakladatelství: Knižní klub

Můj názor:

Lucy se svojí kamarádkou Brynn byla zrovna na cestě přes most. Pro jiné normální cesta, protože San Francisko je plné mostů, jenže Lucy trpěla fobií, která ji omezovala v životě. K tomu všemu byla zrovna zácpa, tak na mostě uvízly.
Brynn se jí snažila pomoc rozesmát, což se i nakonec podařilo, jenže pak se stalo něco nepředstavitelného. Jako kdyby se Brynn změnila v někoho úplně jiného. Neviděla, neslyšela a měla z něčeho, co nikdo neviděl, obrovský strach. S jekotem vylezla na kraj mostu a stalo se nevyhnutelné.
Frost Easton dostal na starost tento případ. Po tom co mu Lucy vyprávěla, mu to připomnělo jeden případ, který se udál. To ještě nevěděl, že jich bude víc.
Něco nutí ženy trpící fobiemi k nepředstavitelnému křiku a následné sebevraždě. Všechny stopy vedou k doktorce, která léči pacienty trpící traumaty.
Frankie Steinová pomáhá pacientům metodou, která je mnohými odsuzována. Každá fobie má svůj vznik v nějaké události. Frankie tu událost pomocí hypnózy vyvolá s snaží se tu vzpomínku přetvořit na šťastnou. Pacient si pak nepamatuje trauma, které zažil, ale má šťastnou vzpomínku.
Což se některým nelíbí a myslí si, že by to mohlo mít špatný vliv na mozek. Frankie to neulehčoval ani vlastní otec, který byl celý život na ní a její sestru hodně tvrdý. Ten sice nedávno zemřel, ale ji jeho výchova i otázky stále pronásledovali.
Následně se se objevuje Noční pták. Nikdo neví kdo to je, ale přesto ví o každém až příliš. Frost se do případu ponořil na tolik, že je to pro něj už osobní, jelikož Noční pták se ozývá už i jemu.
Kdo je Noční pták? Ví něco, co by nemělo vyjít na světlo? Co se děje ženám, které dobrovolně a brutálně páchají sebevraždu?

Noční pták je první díl z chystané série. Jedná se o psychologický thriller a je na něm vidět, že autor už delší dobu píše.
Kniha je psána z mnoha pohledů. Tím hlavním je Frost Easton. Překvapilo mě, že postava detektiva dokáže být tak sympatická. Frost je mladý, má svojí minulost, která ovlivnila jeho budoucnost a má úžasného kocoura, který ho doprovází při práci. Dokonce se k tomu váže historka, která pobaví, ale tu prozrazovat nebudu.
Další hlavní postavou je doktorka Frankie Steinová. Vyrůstala se sestrou u pedantského otce, což obě hodně ovlivnilo. A to natolik, že se to bude týkat případu v této knize. Frankie si zvolila neobvyklou práci, která je u lidí sice hodně vítaná, ale najdou se tací, kteří si myslí, že není správně měnit vzpomínky. Přeci jen špatné zážitky mají člověka zocelit a posunout dál. Ale co když někdo například měl skoro smrtelnou nehodu na vodě a má z ní poté takový strach, že se ani ničeho nenapije a nekoupe se? Je pak správné tímto způsobem člověku pomoct? Rozhodně vás kniha donutí nad tím popřemýšlet.
Postava z jejíž pohledu je také příběh psán je Lucy. Sama trpí fobií a po smrti kamarádky se rozhodne vyhledat pomoc u Frankie. Tím se sama stane terčem neznámého pachatele. K tomu všemu jí to tíhne k Frostovi a jelikož on v ní vidí někoho z minulosti, tak si nemůže pomoct a bere ji pod svá křídla.
Pak tu je ještě jedna postava. Bývalý pacient Frankie, který má divné představy o tom, jak přihlíží ubližování na neznámých ženách. Jenže neví, jestli se mu to zdá, či ne.
Po přečtení si myslím, že se máte na co těšit, protože je to hodně zajímavý námět a i když jsem měla v hlavě hodně scénářů, jak by to dopadlo, nakonec se to k ani jednomu nepřiblížilo a konec mě hodně překvapil. I když u jedný maličkosti v životě z jedné postav jsem se na čtvrtinu trefila. To jsem čekala už od začátku. Ale to není nic špatného a bylo to očividné opravdu od začátku, jen ta postava byla trošku naivní.
Na to jak je příběh propracovaný, zamotaný na tolik, že  nevíte, kdo by to vše mohl být na svědomí, je kniha napsaná fakt lehce a hodně čtivě. Takže nečekejte nějaké náročné a nudné čtení. Vůbec se nedivím, že kniha dostala ocenění.
Samozřejmě knize nechybí ani pořádné napětí, a zvraty. A ten největší samosebou na konci. Knihu jsem četla jedním dechem.
Musím také ocenit, jakou práci si dalo nakladatelství s obálkou. Koukala jsem na originál a ten mě vůbec nezaujal. Zato ta naše je krásná, temná a mě doslova donutila knihu si sehnat. Prostě ten typ obálky kouknu a vidím, že ji musím číst a mít doma v knihovně.
Na závěr tedy knihu doporučuji. Hlavní myšlenka se mi líbila a také ten nepředvídatelný konec. Čtení bylo svižné a napínavé, což mám u takových knih ráda. Takže nemám knize co vytknout.

Anotace:

NEJDĚSIVĚJŠÍ VZPOMÍNKY JSOU TY, KTERÉ SI NEPAMATUJEŠ.

Sanfranciský detektiv Frost Easton nevěří v náhody. Sebevražda dvou žen v šíleném záchvatu, jedné skokem z mostu, druhé kulkou na svatbě přítelkyně, musí mít něco společného. Stopy ho zavedou k Frankie Steinové, psychiatričce, která oběma zemřelým vymazala z paměti událo
sti, jež v nich vyvolávaly panické stavy.
Frankie zná leckterá tajemství svých pacientů. Smí je však Frostovi vyzradit, aby ochránila jejich životy? Pak se jí ozve někdo, kdo si říká Noční pták. Kdo toho o obou případech ví až mnoho. A zná i Frankiina tajemství – a Frostovy noční můry…
Brian Freeman je zkušený autor více než tuctu psychothrillerů, jeho knihy vycházejí ve 20 jazycích a 46 zemích. Noční pták je úvodním dílem série případů Frosta Eastona.


Za knihu moc děkuji eshopu Dobré knihy. Pokud vás kniha zaujala, naleznete ji zde.

sobota 19. května 2018

Vina

Název: Vina
Autor: Arnaldur Indridason
Počet stran: 324
Nakladatelství: Moba

Můj názor:

Mladá žena trpící lupenkou často navštěvovala lávovou lagunu, aby si pomohla od nemoci. Místo bylo opuštěné, nikdo o něm moc nevěděl.
Jednoho dne, když se přijela vykoupat, ji cosi ve vodě zaujalo. Když za to zatahala, zjistila že našla mrtvolu.
Na místo přijel komisař Erlendur s jeho kolegou Marianem. Na patologii zjistili, že muž zemřel následkem pádu z velké výšky. Jenže ne do vody, kde ho našly, ale na nějakou rovnou plochu. Avšak kde na Islandu najít nějaké vysoké místo, ze kterého by mohla oběť spadnout, aniž by si toho nikdo nevšiml? To bylo záhadou.
Vyšetřování je zavádí na mnoha lidmi nenáviděné místo. Letiště v Keflavíku patří do americké základny, která je už několik let na Islandu. Nepracují tam jen Američané, ale také Islanďané. Jenže nenávist mezi nima je cítit. Lidé kteří tam pracují nemají radost, že ve vlastní zemi se musí před vstupem prokazovat pasem. Hlavně od chvíle, kdy vznikla základna, se z ní pašuje hodně věcí, které jsou na Islandu zakázané.
Zato Američané mají Islanďany za nevychované domorodce.
Jelikož oběť pracovala na letišti, potřebují Erlendur a Marian povolení k vyšetřování a vyslýchání na základně. Jenže toho se jim nedostává. Mohou na základnu vstoupit, ale jen s doprovodem. Erlendur s kolegou se přesto nevzdávají a porušují pravidla. Dokonce si na základně najdou spojence.
To není vše. Erlendur se zajímá díky tragické události v rodině o případy obětí, které zahynou za zvláštních okolností.
Parte v novinách mu připomene případ, který se udál před pětadvaceti lety. Dagbjört v osmnácti letech zmizela cestou do školy. Nikdo nezjistil co se stalo. A teď už zůstala na živu jen její teta, která by se ráda dozvěděla, co se její neteři stalo. Erlendur začal pátrat sám, ve svém volném čase, protože si případ pamatoval ze svého mladí a chtěl vědět, kam se dívka ztratila. Pětadvacet let je dlouhá doba na pátrání po záhadě, ale Erlendura to neodradí.
Co se stalo Dagbjört? Proč a jak zemřel muž v laguně?

Vina je islandský krimi thriller. První co mě na knize zaujalo byla obálka, která je tajemná a chladná, což podle mě Island dobře vystihuje. Druhá věc, která si mě získala byla, že se odehrává na Islandu. Takových knih moc není a ráda se více seznamuji s touto zemí. A nakonec to byla anotace. V knize se totiž neřeší jen jeden případ, ale rovnou tři.
Hlavní případ je neznámá mrtvola v laguně. Poté dívka ztracená před mnoha lety a nakonec menší případ dvou pašeráků.
Nejenže při čtení řešíte případy, ale dokonale se seznamujete s Islandem jako takovým a jeho kulturou. Hodně mě překvapilo, že si všichni lidé tykají. Oproti jiným knihám to byl velký nezvyk, ale tak to u nich chodí, což se v knize dozvíte. Ale takový problém to nebyl. Po pár stranách jsem si zvykla.
Celkový děj je hodně svižný, což jsem nečekala. Na druhou stranu je to dobře. Autor se nezdržuje žádnými zbytečnostmi, které by čtenáře nebavili. Opravdu se řeší jen případy co mají a celkem rychle. Díky tomu jsem měla knihu na dva zátahy přečtenou. Díky svižnosti naštěstí neztratila napětí, právě naopak.
Jelikož se tam střídaly děje díky různým případům, tak mě to nutilo číst dál a dál. A kapitoly jsou krátké, takže se kniha četla opravdu lehce.
Ze začátku jsem měla problém si zapamatovat jména. Ale jak jsem psala, příběh utíká rychle a je psán nenáročně, takže trvalo jen chvilku, než jsem si uspořádala kdo je kdo.
Nejvíc mě zaujal asi Erlendur a to tím, že rád řešil staré a zvláštní případy. Hlavně mě zaujal případ Dagbjört. Já mám hodně ráda seriál Odložené případy a tohle mi to trošku připomnělo. A čím starší, tím lepší. Hlavně je to náročné řešit něco, na co hodně lidí už zapomnělo, nebo nežijí. Takže mě bavilo s Erlendurem jít po stopách, které vlastně už vymazal čas.
Další věc co mě na knize zaujala, byla americká základna a Camp Knox, což bylo ghetto. Lidi se v Camp Knoxu měli hůř než chudí lidé. Chudí lidé byly na úplném dně, ale tohle ghetto bylo ještě horší. Pokud se odtamtud někdo dostal, měl štěstí. Byla to jedna z těch obydlených částí, které se lidé vyhýbali obloukem.
Takže pokud vás zajímá Island, máte rádi pořádné a svižné pátrání, nebo vás zajímají staré nedořešené případy a chcete se dozvědět něco víc o této tajuplné zemi, tak neváhejte a přečtěte si Vinu. Mě se líbila a i když je to čtrnáctí díl ze série, dalo se to číst samostatně. Mě osobně to doslova nutí sehnat si zbytek dílů a přečíst si kompletní sérii, protože se mi autorův styl psaní líbil.

Anotace:

Island 1978. V jezeře uprostřed lávového pole je nalezena mrtvola. Komisař Erlendur a jeho kolega Marian Briem zahajují vyšetřování. Jedna ze stop vede i na blízkou americkou vojenskou základnu. Tam se s islandskou policií nikdo nemíní moc bavit. Že by se mrtvému stalo osudným nějaké vojenské tajemství? Erlendur se zároveň zabývá mysteriózním zmizením mladé dívky před více než dvaceti lety. Pátrá na vlastní pěst. Dívka tehdy odešla do školy kolem obávaného Camp Knoxu...

Za knihu moc děkuji nakladatelství Moba. Pokud vás kniha zaujala, naleznete ji zde.

Uspávanky- Minirecenze

Název: Uspávanky
Autor: Jan skácel
Počet stran: 80
Nakladatelství: Moba

Můj názor:

Uspávanky je sbírka básní pro děti.
Napsal ji Jan skácel, kterého můžete znát díky poezii, kterou napsal. Mnozí knihu už můžou znát, protože Moba ji vydala podruhé. První vydání vyšlo už roku 1983.
Jelikož jsem od autora ještě nic nečetla a chtěla jsem doma něco mít, hlavně abych to mohla číst dětem, zvolila jsem Jana Skácela, jehož jméno je nám všem známé.
Dětem jsem už stihla knihu číst několikrát a pokaždé je to baví.
Básně nás zavedou například za chlapečkem, který počítá ovečky. Nebo také za Popelkou, která našla v oříšku své šaty. Knihu si mohou číst jak chlapci, tak dívky.
Synovy se například nejvíce líbí báseň jménem S letadlem. V této básni pán potkává cestou z práce letadlo, tak ho napadne se zeptat, jestli ho sveze. Letadlo neodmítne, ale na konci cesty zase letadlo neletělo. A to proto, že létá celý den v práci a rádo si vyjde jen tak do ulic.

To bylo dávno, dávno, dávno
a tenkrát dávno svět se dělil
na lidi,¨kteří jen tak byli,
a potom ještě na anděly.

Co bylo dávno, bylo dávno,
nás zajímá dnes,
co je dnes,
a v místech, kde dnes kouří město,
stál kdysi hustý les.

Ten les tam ale dávno není,
dva stromy všeho všudy jen,
ostatní lidé přiložili
v kuchyni doma do kamen.

Celkově jsou to milé a také poučné básně, které děti baví, ale dospělý člověk nad nimi taky pookřeje. Kniha se mi četla lehce, což se mi u básní málokdy stává. Někdy se mi totiž motá jazyk, ale teď se to nestalo. Jsou v ní krátké básničky, ale také delší.
Uspávanky jsou hlavně doplněné o ilustrace, které jsou jednoduché a děti poznají, co na daném obrázku je. Což se nám také někdy stalo, že dlouho přemýšleli, co ilustrátor chtěl říci. Ale Zdenka Gelnarová to zvládla skvěle. Obrázky zaujmou jak děti, tak dospělé.
V knize jsou jak ilustrace černobílé, tak místy i barevné. Dokonce je tam jedna hodně úsměvná a děti se jí vždy hodně smějí. Ale neprozradím, co na ní je, to budete muset zjistit samy.
Úryvek výše je z básně jménem S bývalými anděli a modrým ptáčkem, která zaujala nejvíc mě. Každý si v knize najde to své a pro mě kniha takový malý skvost, který se musí hýčkat. Takže za sebe a své děti mohu tuto milou básnickou sbírku jedině doporučit.

Anotace:

Poezie, která se má číst dětem, aby lépe spaly. Obsahuje napínavé, dobrodružné a zábavné příběhy pro děti, např. Uspávanka s vosou, která píchla Viktorii, Uspávanka s plavčíkem a velrybou, Uspávanka s loupežníky a nebojácným chlapcem, atd. Najdeme tu nově zpracované pohádkové motivy o ovečkách jdoucích přes lávku, o popelčině oříšku, o hloupých kocourech a chytré myši, ale i krásnou parafrázi na klasickou básničku o studánce v lese. Verše jsou doplněny líbeznými ilustracemi výtvarnice Zdenky Gelnarové.

Za knihu mco děkuji nakladatelství Moba. Pokud vás kniha zaujala, naleznete ji zde.

neděle 13. května 2018

Mise Saturn

Název: Mise Saturn
Autor: John Sandford a Ctein
Počet stran: 688
Nakladatelství: Omega

Můj názor:

V únoru roku 2066 měl dostat satelit Sky Survey Observatory novou kameru a to dostal na starost Martinez. Ve svém oboru byl nejlepší a povedlo se mu satelit jak opravit, tak připevnit novou kameru. V tu chvíli nikdo netušil, že se brzo všechno změní.
Sanders byl jeden z těch zbohatlických synků, kteří měli co chtěli a přesto přijal práci praktikanta Astronomickém centru. Dostal na starost hlídat Chuckovo oko, což je část satelitu Sky Survey Observytory. Byla to nudná práce, většinu zvládl udělat sám počítač. Sanders měl jen hlídat, pokud by se objevila anomálie či nějaký problém. A to se brzo stalo.
Počítač hlásil objekt, který se blížil k Saturnu a zpomaloval. Byl obrovský, ale jak by mohlo něco ve vesmíru zpomalovat? Leda že by to byla vesmírná loď. Sanders si uvědomil, že objevil něco, co může změnit dějiny. Okamžitě s tím běžel za vedoucím výzkumu a to rozpohybovalo slet mnoha událostí.
Prezidentka Santerosová ihned na vše uvalila naprosté utajení. Byl to obrovský objev a pokud by se jim podařilo k Saturnu dostat jako první a opravdu nalézt mimozemský život, mohla by nově získaná technologie posunout Spojené státy o mnoho let dopředu. Jenže postavit loď, která by tam zvládla doletět a ještě pokud možno rychle, bylo náročné a dlouhé. A zrovna když Číňani stavěli loď k osídlení Marsu. Kdyby unikla informace o nálezu, mohla by Čína doletět k Saturnu první a získat vše jen pro sebe. Už tahle mezi zeměmi byla napjatá situace a nikdo si nepřál, aby zrovna Čína dostala vyspělou technologii.
Santerosová sestavila bezpečnostní tým, který měl na starost udržet vše v utajení a získat ty nejlepší lidi, kteří by nejenže zvládly postavit rychle způsobilou loď na cestu, ale tvořili by posádku, která by se zapsala do historie. Tím začal boj o čas.
Zvládnou postavit loď, která je v bezpečí a rychlosti dopraví k Saturnu? Kdo tam bude první? A co je tam vlastně čeká?

Mise Saturn je hodně propracované sci-fi. Jenže není to napsané jen tak, ale autoři si dali velkou práci, aby příběh, fakta a technologie pokud možno co nejvíce odpovídali realitě. Co kdyby se opravdu někde daleko ve vesmíru objevila mimozemská loď? Jak s našimi stávajícími prostředky postavit rychle loď, která nejen že cestu zvládne, ale bude tam pokud možno co nejrychleji? Je vidět, že autoři si nad tím dali opravdu hodně záležet.
Stavba vesmírné lodi trvá dlouho, proto se rozhodli přestavět vesmírnou stanici. To samo o sobě stejně trvalo a cesta také. A autoři s celou prací, cestou a všemi problémy seznámí opravdu detailně.
Kvůli tomu, jak je kniha sepsaná do detailů, poznáte každý šroubek na lodi, všechny vztahy mezi lidmi a pro mě je prostě kniha fakt propracovaná. Není jako ostatní knihy, kde se prostě lidi nalodí na loď, letí někam a pak se něco děje. Člověk pak přemýšlí, jestli je to vůbec možné, ale tady ne. V téhle knize budete se vším seznámeni, můžete si třeba dohledat, jestli by to opravdu tak fungovalo a to mě na tom bavilo. Nečtete jen příběh, ale zkoumáte, objevujete, vzděláváte se, seznamujete se. Celkově je to prostě pořádná dávka příběhu, čemuž i odpovídá počet stran.
Já jsem z knihy nadšená, tak doufám, že jste mě aspoň trošku pochopily. Je mi jasné, že někomu by se to nemuselo líbit, nebo spíš zdát se, že některé části jsou nudné. Ale to snad jen málo komu. 
Jinak kniha se mi četla opravdu dobře, i když při některých technických částech pomaleji, protože nejsem zrovna technický typ, tak jsem se to snažila pochopit. Ale prakticky tam nebylo nic co bych nechápala vůbec.
Kniha je napsaná z více pohledů, protože hlavních postav je tam hodně. Děj poznáte z pohledu údržbáře, velitelky lodi, prezidentky, inženýrky, která má na starost pohon a chod lodi, šéfa bezpečnosti, Sanderse, který se na cestu dostane jako dokumentarista celé cesty a mnoho dalších. Takže v příběhu se dostanete opravdu do hloubky.
Kapitoly jsou krátké, žádná miniaturní písmenka, takže se příběh čte docela rychle. Obzvlášť, když to člověka baví. Čím dál jsem v knize byla, tím vice jsem byla zažranější do děje a nemohla jsem se odtrhnout.
Knihu jsem otvírala s nadšením a tak jsem jí i dočítala. I když se během cesty k Saturnu stalo mnoho nepříjemných událostí. Asi bych neměla opomenout, že jedna oblíbená postava cestu nepřežije. To jsem těžko rozdýchávala. Jenže vše nemůže být štastné. 
V pořádné sci-fi nemohl chybět ani nějaký mazlíček, což vás zřejmě překvapí. Jeden z členů posádky odkýval cestu jen za té podmínky, že si sebou může vzít svého kocoura. což bylo dost neobvyklé, ale knihu to zpestřilo.
Kniha byla napínavá, místy jsem se hodně zasmála, protože přeci jen na palubě bylo dost různých lidí, nastávali různé situace a nešlo se tomu nezasmát. Kolikrát jsem byla napnutá jak struna, protože jsem čekala, jak se vyvinou různé vztahy mezi lidmi, vyřeší různé problémy a hlavně, jestli zvládnou úkol který dostali.
Dokonce, to snad můžu prozradit, se na lodi objeví sázka na dva lidi, jestli si spolu něco začnou. A jelikož je cesta dlouhá, v šukbanku bude ohromná částka. To je jen další z detailů. který by vás mohl navnadit.
Za sebe tedy knihu rozhodně doporučuji. Za mě byla prostě skvělá, dobře se četla, napínavá a pokud autoři napíšou něco dalšího, rozhodně neodolám. Obzvlášť když do bude zase nějaká sci-fi.
Takže jestli máte rádi sci-fi a chcete něco reálného, co by se mohlo opravdu stát a reálného tím myslím i technologií, která byla v knize použita a něco, co vás zavede opravdu do hloubky, tak si nenechte ujít Misi Saturn.

Anotace:

Pro fanoušky Marťana přichází mimořádný thriller z budoucnosti od autora bestsellerů NY Times a držitele Pulitzerovy ceny Johna Sandforda a mezinárodně uznávaného fotografa a fanouška sci-fi Cteina. 

Píše se rok 2066. Zaměstnanec Caltechu si při pozorování jen tak mimochodem všimne anomálie – něco se blíží k Saturnu a zpomaluje. V
esmírné objekty nebrzdí – to dělají jen kosmické lodě.
Závěr jednání vlády je jasný: ten, kdo dokázal postavit tuhle loď, je v technologiích nejméně sto let napřed, a kdo se této lodi zmocní a dokáže ji dostat na Zemi, bude mít tak velkou výhodu, že mu žádný jiný národ nebude moci konkurovat. Číňané souhlasí...
Začíná nejdůležitější cesta v historii výzkumu vesmíru. Dobrodružství o odvaze, zradě, vynalézavosti, tajemství a udivujících objevech, protože členové narychlo složené mezinárodní posádky zjišťují, že jejich sílu a rozum otestují nejen nepřátelé ze Země...

Za knihu moc děkuji nakladatelství Omega. Pokud vás kniha zaujala, naleznete ji zde a zde.

úterý 8. května 2018

Přírůstky č. 34

Dnes jsem tu zase s přírůstky. I když jsou tak krátce po sobě, tak to není tím, že jsem takový šílenec (možná), ale proto, že jsem byla dlouho nemocná a nepsala. A jelikož tu mám zase fotek s novými knihami jak máku, musím to konečně sepsat.
Mám tu hodně novinek k recenzi a taky samozřejmě několik objednávek. Ta jedna je ještě díky těm novým článkům s knižními tipy na slevy. Jenže když dlouho sháníte nějakou knihu a ona se pak objeví jen za 25kč, tak neberte to. A popravdě už nemám knihy kam dávat, takže mám po bytě plno hromádek a přemýšlím, jak dál to vymyslet. :-D Hold mi nezbude nic jiného, než se s knižními nákupy krotit, a dávat si stranou konečně na tu knihovnu. Jenže mým stylem ji budu mít tak na vánoce. :-D
Tak jen aby jste věděli, co trápí takovou knihomolku jako jsem já. Jdeme se na to mrknout, bude to zase moc dlouhé.

Jako první tu mám recenzní výtisky. Tyto dvě krásky mám z nakladatelství Euromedia. Vždycky dostanu na výběr nějaké krásné kousky. I když tentokrát se někde stala chybka a vypadá to ,že celkem dost pěkná. Vybrala jsem si Co Alice neřekla, protože jsem chtěla nějaká thriller a věřím tomu, že nebudu zklamaná. A jako druhou jsem si vybrala oddechovku Alyin dům, jenže mi místo ní přišel Čokoládový průšvih. A vůbec mi to nevadí. Vidím jen samou chválu a obálka je nádherná.

Noční pták mi přišel z Dobrých knih. Ani já neodolala této novince. Temná obálka a jelikož už ji čtu, tak dosti zapletený psychologický thriller. A skvěle se čte.

Z nakladatelství Jota jsem neodolala knize Žena, která nemohla křičet. Už podle anotace půjde zase o něco krutého, smutného a mrazivého.

Co se týče konkurzů o Omegy, tak se mi zadařilo a to opravdu luxusně. Cizinku miluji a jsem ráda, že mi vyšlo další pokračování, jen musím ještě přečíst předchozí díl. Ochránce mě zaujal anotací a mělo by jít o něco postapokalyptického a řekněte samy. Není ta obálka lákavá? :-D No a Nesmrtelný z Meluhy, to bude jasná bomba. Na ní se těším opravdu hodně.

Poslední recenzák mám z nakladatelství Metafora. Jelikož jsem četla první díl a Yrsu zbožňuji, tak jsem musela mít i druhý díl, který čerstvě vyšel. Jen mě překvapilo, že to není bichle jako jednička. :-D

A teď moje balíčky. Tentokrát všechny z Knižního klubu. Nutně jsem potřebovala dokoupit Yrsu, obzvlášť, když byly v akci. Teď už mi chybí jen Mrazivé světlo, tak snad se mi ho podaří někde sehnat. Na databázi knih sice jsou, ale zase jen od těch vydřiduchů kteří vědí, že jinde už nejsou k sehnání, takže mají opravdu bombastické ceny.

Dále jsem dokupovala do série Lisu Jackson, jenže tam mi jich chybí trošku víc, abych měla komplet. :-D 

Lež byla za hubičku a dlouho jsem nad knihou přemýšlela. Stála tuším třicet korun, takže už nebylo nad čím přemýšlet. Hedvábný strom jsem chtěla od jeho vydání. Teď byl zlevněný, takže jsem ho ihned ukořistila. Od Charlotte Lyne jsem ještě nic nečetla, přesto skupuji její knihy. Jedná se o historické romány a těch já nemám nikdy dost.

Celá objednávka hlavně vznikla kvůli Střetu králů. Dlouho jsem chtěla mít doma Hru o trůny s tím, že až na to bude čas a nálada, protože to není čtení na pár dní, tak se na ně vrhnu. A jsem ráda, že jsem nad koupí váhala tak dlouho, protože si je vzalo na starost Argo, opravili chyby a ty obálky jsou nádherné a celkově knihy propracované.  A pohádky o vláčcích a mašinkách jsem vzala synovi. Má ji týden a ještě ji nedal z ruky. Takže uspěla. :-D

Tahle objednávka je z trošku jiného soudku. Chci si udělat řidičák, proto jsem si objednala učebnici. A popravdě když jsem jí prolistovala, tak fakt nevím jak to do té hlavy nacpu. :-D

Pak tu mám další objednávku u Knižního klubu. Co se týče knih od Omegy, tak ty všechny byly kus za 25kč, takže na to jaká je to hromada, jsem za všechno dala necelý čtyři stovky. Tichý, kronika vraha je kniha o tom, jak si takový vrah žije a co se mu honí hlavou. Ďáblova svatyně je zase psychologický thriller o dvojčatech a Den nezávislosti jsem si chtěla nejdřív přečíst, než se mrknu na film.

Jooo, Nejtemnější část lesa od Holly jsem prostě musela mít. Na knihu Drahý pane mě nalákala kamarádka blogerka a Poppy Day jsem měla jako paperback a kvůli druhé knize autorky jsem nutně potřebovala pevnou vazbu. :-D

Druhá dcera vypadá na historický román, trošku thriller, nevím, ale přesto si ji ráda přečtu. A Dívka s jahodami je určitě historický román odehrávají se v Norsku. Tak jsem na knihy fakt zvědavá.

Levá ruka boží a Tlukot křídel smrti je série, po které pokukuji hodně dlouho. Teď byly knihy konečně ve výprodeji ale jako naschvál jeden díl už nebyl, takže zase hurá shánění jedné knihy. :-D
A co se týče slibované soutěže, tak jsem nezapomněla a zakoupila Božskou Florence o kterou se bude soutěžit. Jen se musím dát do kupy, než něco naplánuji, tak prosím trpělivost. :-)

A protože jsem střívko zapomnětlivý, tak tu mám vlastně ještě dvě knihy. Válku starých duší jsem vyhrála u nakladatelství Fantom print. Konečně nějaká výhra po dlouhé době a ještě horor. No jako mám neskutečnou radost.

A nakonec tu mám knihu z výměny. Mildred Piercová mě lákala dlouho, je dokonce i film, ale já radši vždy nejdřív knihu. :-)

Pro dnešek a minimálně na týden je to opravdu vše. :-D
Pokud nějakou knihu znáte, četli jste nebo mi chcete doporučit podobné, tak za komentář budu ráda. Tak se mějte a neberte si z mého šílenství příklad. :-D

pondělí 7. května 2018

Vzdálená řeka

Název: Vzdálená řeka
Autor: Barbara Wood
Počet stran: 448
Nakladatelství: Alpress

Můj názor:

Současnost.
Nicole po smrti otce jako jediný dědic zdědila vinařství, které před mnoha lety založila její rodina, když se přistěhovali z Německa. Značka Schaller patří mezi velmi známá vína, jenže její otec se hodně zadlužil, takže by bylo velmi těžké postavit vinařství zase na nohy.
V rodině se od začátku předpokládalo, že aspoň jeden z potomků bude pokračovat v tradici, ale Nicole byla jedináček, proto její otec jí k tomu učil od malička. Nicole by chtěla ale víc. Sama neví co, ale nechce pokračovat v něčem, co je zaběhnuté. Chce vybudovat něco vlastní, na co by mohla být hrdá. Proto se rozhodla vinařství prodat.
K celému prodeji má podmínky, protože zase nechce zničit něco, co bylo tolika generacemi budované. Její svědomí jí to nedovoluje. Už si našla dokonce novou práci, ve které by to mohla někam dotáhnout, jen to musí stihnout prodat.
Vše se komplikuje nálezem staré kostry zazděné ve vinném sklípku. A ještě více to komplikuje fakt, že před lety zmizel jeden rodinný příslušník vedlejšího vinařství Newmanových. Obě rodiny se nesnášejí od samého začátku, co se předkové přestěhovali z Německa. Dokonce mají mezi sebou rodinné vazby, ale za ty roky se zapomnělo, co způsobilo rozkol mezi oběma rodinami.
Kdo je ten mrtvý? Způsobí to ještě větší nesvár mezi Schallerovými a Newmanovými?
Rok 1912.
Clara pracovala u svého otce v lékárně. Jednoho dne se  objevil ve dveřích pohledný mladík. Wilhelm byl ostýchavý, ale přesto se od něj Clara dozvěděla, že je ve městě nový, přebývá u příbuzných a s bratrem se bude stěhovat do Ameriky, kde otec zakoupil staré vinice. Clara se do něj ihned zamilovala, ale ještě víc do samotné představy, že by se dostala do cizí země, ve které by mohla něco vybudovat.
Clara byla v rodině nejmladší a jediná, která ještě nebyla vdaná. Což se mělo brzo změnit. Rodiče nebyly nadšení, že by jejich dcera bydlela tak daleko, přesto nechtěli Claře bránit ve štěstí. Tak se jednoho dne stalo, že z Clary se stala Schallerová a se svou novou rodinou odcestovala do Ameriky, kde měli vybudovat vinařství.
Po příjezdu Clara zjistila, že její představy byly dost přemrštěné, ale nehodlala se vzdát, protože chtěla vybudovat pořádnou rodinu a místo pro ni. Jenže netušila, že její tchán má kostlivce ve skříni a to tajemství jednou všechno změní.

Barbara Wood patří mezi mé velmi oblíbené autorky, protože u ní mám vždy jistotu, že narazím na skvělé a kvalitní čtení.
Vzdálená řeka je na téma víno, vinice, rodinné tajemství a ne jen jedno. Příběh je rozdělený na dva časové úseky, ve kterých se odehrává. První je v přítomnosti, kdy Nicole řeší svou budoucnost a problém se zazděnou mrtvolou. Ale nejen, to. Díky vyšetřování vychází na světlo, že její praprababička sepsala dopisy ve kterých vypráví, co způsobilo rozkol v rodinně a jaká tajemství jsou skrytá a zapomenutá. Samozřejmě aby příběh neskončil rychle, tak dopisy nachází pomalu a postupně.
Druhý časový úsek začíná roku 1912 kdy se Clara seznámila s Wilhemem a odcestovala s ním do Ameriky. Jenže od jejich příjezdu je to samé trápení a problémy, které se Clara snaží ustát a vyřešit. A tento časový úsek pomalu vypráví, co se dělo v rodině až do času, kdy se narodila Nicole.
Pro mě osobně mělo větší kouzlo ta část z minulosti, ale na to, že příběhy o vinicích, či vinařství nevyhledávám, se mi líbila i přítomnost. Obě části jsou dokonale propojené a vy můžete sledovat několik generací jedné rodiny sužované tajemstvím, problémy, hádkami, neštěstím a mnohým dalším.
Celé se to střídá po kapitolách, které jsou dlouhé, ale ještě rozdělené, protože děj je z pohledů více postav, takže do děje se ponoříte až po uši. Jako každá autorčina kniha, je příběh napsán lehce a neskutečně čtivě. Celé je to natolik napínavé, že se nebudete chtít odtrhnout od knihy.
Na to, že je kniha celkem bichle, tak se čte hodně rychle. Aspoň já jsem to tak měla, protože jsem se ihned začetla a nutně jsem prostě potřebovala vědět, jak to dopadne.
Nejvíce se mi líbila Clara, protože si toho nejvíc vytrpěla a byla svědkem až moc událostí, které zasáhly její rodinu. K tomu všemu sama měla jedno velké tajemství, které ji trápilo až do smrti. Ale na to kolik špatného se událo, to byla stále silnější žena, která si vybudovala svoje místo v životě i ve městě.
Pokud tedy vás zajímá život německých přistěhovalců, budování jejích života, mnohá rodinná tajemství, příběh několika generací sužovaných nekonečnou smůlou, tak knihu rozhodně doporučuji. Pro autorčiny fanoušky si myslím je další příběh samozřejmost, ale pokud její knihy neznáte, tak doporučuji klidně začít Vzdálenou řekou a zamilujete se.
Je to prostě příběh, který se vám zakousne do srdce. Tohle autorka prostě umí.

Anotace:

Schallerovi a Newmanovi jsou odvěkými nepřáteli. Když se na pozemku Schallerových najde lidská kostra, je zřejmé, že se jedná o oběť odporného zločinu. Nenávist mezi rodinami vzplane mohutným plamenem a na denní světlo se vynoří děsivá tajemství, kterým by bylo lépe ve věčné tmě.

Za knihu moc děkuji nakladatelství Alpress. Pokud vás kniha zaujala, naleznete zde.